setlist & program |
||
06-04-2007, Empire, St. Martin (A) | 00:00 - 00:00 - Local DJs | |
01 | Lass Uns Tanzen | 00:00 - 00:00 - Scooter |
02 | Shake That! | 00:00 - 00:00 - Local DJs |
03 | One (Always Hardcore) | |
04 | The Night (Langenhagen Remix) / Nessaja | |
05 | Maria (I Like It Loud) |
reportážCESTA Vyrazili jsme z Prahy něco po jedné hodině odpolední, směr Linz, Rakousko. Jelikož samotné vystoupení mělo začínat až pozdě v noci, nikam jsme nespěchali a hned u prvního Mc "No diggedy" Donalda jsme zastavili na jídlo. Následně jsme uvolněně pokračovali dále. Jako obvykle nás zmítaly myšlenky zastávky na hradech a zámcích při cestě nebo na odskočení si do každé hospůdky, která bude u silnice. Řidič by trpěl u limonády, ale to zbytku nevadí, že? :-) Nikde jsme nakonec nastavili, kromě Tesca, kde jsme potřebovali vykonat potravinový nákup, abychom neutráceli v klubu moc peněz. K našemu velkému překvapení v regálech s CD měli dokonce 4 OBALY NA SINGLY!!!, raritka, která se jen tak v obchodech nevidí! Hned jsem si 2 vzal na právě koupená CD s rovnou rozbitými obaly. O to větší překvapení bylo u pokladny, kdy nám to nemohla milá česká pokladní namarkovat, chyběl kód. Stížnost, že mi to tedy markovat nemá, když mají v regálech nepořádek, se jak jinak než nesetkala s pochopením a za soustavného smíchu zejména H.P. Bagety jsem dostal vynadáno, jestli mám jako nějaký problém! Následně Petrovi skoro utrhla ruku, když jí platil. Oba nás to vytočilo, takže jsme hned běželi na informace, kam nás se stížností poslala. Nikdo tam nepracoval, jak jinak. Aspoň, že nám namarkovala housky, které tady neměly kód! Další zastávka se konala ve zřejmě posledním městě před hranicemi a to v době, kdy už veškeré obchody v Rakousku musely být zavřené, takže to už jsme nespěchali vůbec, když jsme se smířili s tím, že nový singl, který v ČR zřejmě opět ani po mega promoci Warneru nebude k sehnání, si už nekoupíme ani v Rakousku. Takže jsme zastavili na večeři a pak jeli dál. Do hranic zbýval kousek, okoukli jsme místní nejstarší řemeslo a jeli. Kupodivu nás postili bez problémů, i přes to, že Rakušané si potrpí na celní kontroly. Cesta dále probíhala bez problému, jen byla dlouhá. Ale Fatman Scoop hrající nám v autě nám cestu velmi zpříjemnil. Půl deváté večer, po šílené době dorážíme na místo. Míjíme klub Empire, parkujeme auto a jdeme na obhlídku okolí. Klub vypadá slušně, jen nikde žádné lidi, žádný plakát, dveře zatím zavřené. Říkáme si, ještě je brzy. Jdeme okouknout město, vykonat potřeby atd. Cestou zpět k auto nám to nedá a nakoukneme do klubu vchodem pro zaměstnance. Dotaz na ochranku, zda-li tu hrají Scooter dneska v noci, se setkává s mírně očekávanou, nicméně nepříjemnou odpovědí: "Ne tady, ale v St. Martin! Asi 25 km od Linze." No, máme radost, nasedáme do auta a opět projíždíme již 2x projetý úsek dálnice. Za krátko opět bloudíme a tak se ptáme na cestu u benzínky. Ještě lepší zprávy. Jedem úplně špatně, dostáváme popis cesty, délka asi 70km! jsme vyděšeni, takhle Scooter skončí dříve, než-li dojedeme! Proto riskujeme a volíme složitější, ale asi o polovinu kratší cestu přes Linz. Máme zakoupenou rakouskou mapu Rakouska, takže teď už jedeme konečně správně. Cesta vůbec neutíká. Ve tmě si člověk ani neprohlídne krajinku a tak jen doufáme, že Scooter nezačínají třeba v 21:00. Okolo 22:00 dorážíme do St. Martin. Stavíme na parkovišti hned na kraji města a radíme se s mapou. Otáčíme auto a sjíždíme do města. Cestou se H.P. Bageta všímá plakátu a trhá ho ze sloupu. Nikdo mu nezávidí, plakát je stejně hnusný :-D Projíždíme mrtvé město, po klubu ani stopy, po lidech také ne. Paráda, není se ani koho zeptat! Nakonec ale stejně máme kliku a kdosi nám radí cestu. Krásně a plynule německy. No, takže stejně nemáme ani znání kudy kam. Naštěstí ENGLISH pomáhá. Takže jedeme zptáky z města k námi již známému parkovišti, které patří ke klubu! Dalších 20 minut hledání klubu, přesto že jsme už jednou jeli hned okolo! Konečně, už jsme správně na místě. Převlékneme se a jdeme dovnitř. Nechtějí nás tam pustit. Že jim musíme dát pasy nebo občanky (i když naše občansky jim stejně nic neříkají). Nic jim nedáme, ale přesto povolí a pustí nás dovnitř. Tam hned po nás chtějí členskou kartu. No, určitě máme každý svou. Takže pěkně k pokladně a 12 Euro. Tak a jsme uvnitř. Klub je super, obrovský, hlučný, úplně jiný než kluby u nás, mnohem lepší, jak jinak. Plus, focení je povoleno, takže nemáme žádnou starost, že by nás vyhodili. Po 23:00 se navíc může klub upustit, aniž by vstupenka pozbyla platnosti, takže jdeme do auta na české pivo! SCOOTER LASS UNS TANZEN Na Lass Uns Tanzen plynule navazují další klubové pecky, kterými se Scooter burcují v zákulisí, než vylezou na scénu. Většinu těch tracků sice ani neznám, ale některé jsou dobré. Hlavně, když jsou pořádně nahlas! Jenom nás trochu mrzí, že Scooter jsou tak vysoko nad námi, že sotva vidíme jejich hlavy :-( SHAKE THAT! Pak pokračuje set dalšími nescooterovskými tracky. H.P. nás zásobuje spoustou popěvků, nejlepší jsou asi. "From the M. to the I. to the C. to the H. to the A. to the E. to the L., this is MICHAEL!". Michael je rozkošný. Má stříbrně se lesknoucí sluchátka a pořád se usmívá. Snad poprvé, co ho takhle vidím. Také decentní vestičku nechal doma a je oblečen v party stylu. ONE (ALWAYS HARDCORE) Pak ale dlouho žádný Scooter track. H.P. sice pokračuje v MCingu, kdy občas vyvolává vtipné hlášky jako: "I ritz bitz, I ritz bitz, I wanna see you tits", přihlouplé hlášky jako "The question is what is the question" (asi ho nakazil Leoš Mareš :-p) nebo známé hlášky jako: "Faster, Harder..." anebo hlášky úplně nové, kterým nebylo rozumět. Tou dobou také od pultu jsou vyhazováni lidé a místo je rezervováno pro děvčata, která budou později na after párty dělat Scooter společnost. My obrážíme klub, protože stát na parketu dávno nemá smysl, není nic vidět a každou chvíli na nás pouští velmi studenou mlhu. Zkoušíme balkón, ale vidíme pouze vrchol konstrukce, ve které jsou zavěšená světla. Mimochodem velice působivé konstrukce s velice elegantními světelnými efekty, dokonce i jiskrami, jako má H.P. na kytaře při Fire. Nakonec končíme na schodech vedoucích právě na balkonu, přímo u místa, které je vyhrazené pro ony slečny. Ale vidět je tam asi nejlépe. Akorát nálada trochu skomírá, protože 5 hodinu v klubu posloucháním tracků, které neznáme, byť je hrají Scooter je i tak vyčerpávající. H.P. Bageta začne flirtovat s jednou rakušandou, takže se na dlouhou chvíli stává právě největší zábavou, kdy už ani Scooter nesledujeme. No, ono to vlastně ani vždycky nešlo, pouštěli tam tolik mlhy, že kolikrát nebylo vůbec nic vidět. THE NIGHT (LANGENHAGEN REMIX) / NESSAJA Asi v půli je The Night smíchané s úvodním dámským vokálem Nessaja a H.P. se znovu zapojuje. Musí to odzpívat. Jelikož nejsme na koncertě, tak se tracky v podstatě neliší od albových nebo singlových verzí, jen výjimečně H.P. změní část textu: "It's not a bird, it's not a plane, it must be H., who's on the train...". Nessaja končí bez závěrečného vokálu, místo toho pokračuje další track setu. Někde tady také hrají Explode, tedy originál Rock Bottom, takže si všichni společně zazpíváme "Tup, tup, tup, tup, tu du tu du tup, tup..." Jo, tohle je dobrý.
MARIA (I LIKE IT LOUD) A pak dohrají a je ticho. Set nepokračuje, jen posse v klubu křičí, jak se s námi loučí Michael, Rick i MC H.... AFTERPARTY Tak se nakupíme okolo, což je dost snadné, jelikož Scooter jsou v takovém boxu, přes který se snadno vidět. Někeří dokonce lezou za bar, sice zavřený, ale přesto s obsluhou. Nutno podotknout, že je nikdo nevyhazuje, prostě jsou za barem a koukají na Scooter. Pohoda, klídek, to by u nás nešlo! Takže čekáme, koukáme a doufáme, že se nám podaří sehnat nějaký ten podpis nebo kartu. Však když Scooter odcházeli od pultu, šli hned kolem nás, my je chytli, zastavili a oznámili jim, že jsme tu opět my z České republiky! Sice se nám podaří přes nějakou z přítomných slečen podat jim pár karet, ale ty se nám nevrací. Kai začíná být nervózní, jak je každý fotí. Většina lidí se už vytratila a jen my vytrvale čekáme. Úspěch je částečný. Mně se podařilo získat podpisovou kartu a H.P. Bageta ukecal H.P.ho, který ho vzal k nim do boxu na jednu fotku. Parchant ;-) No, pak jsme šli do auta a vyrazili na dlouho cestu domů. Emoce v nás byly rozporuplné, unavení a trošku zklamaní. Nebylo to zkrátka ono, nebyl to koncert, turné, show, jen pouštění hudby. Ale asi jsme to měli čekat. No co, ať to shrnu. Každý posse určitě musí vyrazit, byť je to "jen" klubové turné, ale zpětně toho pak budete litovat. Každopádně, není to ten Scooter, jak je známe. Takže příští rok, na turné 2008, se určitě vypravte všichni! |