reportáž

20 Years Of Hardcore, výroční turné k 20 letům existence Scooter, výjimečně propracované, výjimečně dobré - a zároveň rozlučkové.

Ač jsme původně chtěli vyrazit do Berlína, do nové, zatím nenavštívené haly, nakonec jsme opět vyrazili do Lipska. Přes pozdější příjezd u haly čekala zatím jen malá skupinka lidí, vyhlídky na první řadu byly tedy vynikající. Vstup byl tentokráte umožněn až v 18:30 a už v tu chvíli bylo jasné, že vše nepůjde hladce. Dav lidí byl vpuštěn do haly úzkým koridorem, přičemž zcela nepochopitelně byly lístky kontrolovány před tímto koridorem a nikoli až standardně za ním. Jenže, vstup na parket ještě nebyl otevřen, a tak se zmatečně zaplnilo celé předsálí haly, jelikož nikdo nevěděl, kam jít. Asi za 15 minut na to se otevřeli, resp zvedli nahoru vysouvací dveře a začal úprk na parket. Jen s velkou dávkou štěstí se tak podařila první řada, která se z počátku jevila jako zřejmá, a to jsme se ještě každý dostali na jiné místo. Škoda, tento fakt pokazil jinak jeden z nejlepších koncertů vůbec!

Jako předskokan vystupoval nejprve DDY, poměrně nesympatický a nudný DJ, který hrál instrumentální set. Hudebně sice nebyl špatný, ale koukat se na podivně se tvářícího člověka, který kroutí čudlík není dvakrát zábavné. Pokud bude jednou oficiálním členem Scooter, tak se doufám výrazně změní!

Následovali Jägermeister Blaskapele. Parta lidí s bubny a dechovými nástroji, kteří nejen, že hráli orchestrální verze známých hitů, ale předváděli i krásná taneční čísla, ať již imitaci Michaela Jacksona či různé přemety a salta. Nejlepším momentem jejich vystoupení bylo medley One (Always Hardcore), Maria (I Like It Loud) a Jumping All Over The World, vše pouze na bubny a trumpety, zakončené Jägermeister Stylem :-) Ještě pri odchodu jednou zahráli refrén Maria (I Like It Loud). Musí se uznat, že tato předkapela se mimořádně povedla, bylo to hezké a zábavné. Takhle nějak by předskokani měli fungovat. Dav byl dokonale rozehřátý a připravený.

A pak začalo peklo. Nejprve výbuch pyrotechniky a z reproduktorů se začalo linout temné intro turné, během kterého Rick, Michael a H.P. sjížděli na obrovských rampách od stropu haly až na pódium. "I am the horseman", odpálil H.P. show s One (Always Hardcore). Následoval Ramp! (The Logical Song) a zatím dříve na turné nehrané Army Of Hardcore. Dokonalost, parádní svižná skladba, a pořádně nahlas.

Při Lass Uns Tanzen měl H.P. krátkou přestávku, verze byla instrumentální a nově použitými HPV vokály. Následovalo Shake That! a další známé pecky, během kterých se postupně střídali 4 nové tanečnice, Sheffield Jumper Sergej a Pim a Scooter vyjížděli na svých klávesovách rampách nahoru ke stropu. Neskutečná hardstylová řežba, přerušená jen krásnou skladbou No Fate, byla ukončena mnou oblíbenou skladbou J'adore Hardcore. A pak nastal vrchol večera. Naposledy v roce 1999 hrané Back In The U.K. "The Rick, the Michael and MC H.P. Scooter, back in the U.K.!" Maximální nářez, na který navázala snad ještě méně, pokud vůbec kdy, hraná skladba Rebel Yell. Toto byll skutečný sluchový orgasmus, dokonalý old school pocit, ale pořád v šíleném tempu s tvrdými basy. Tyto dvě skladby jsou legendární! Už jen kvůli tomuto stojí na turné být!

Instrumentální pauzu pro spoceného H.P.ho zařídila skladba Metropolis, na kterou navázali Ratty a Sunrise (Here I Am), resp. Sheffield Jumpers v gumových krysích maskách a Jumping All Over The World. Bylo moc dobré, jak tuto skladbu spracovali namísto jejího opětovného hraní. V medley působila úžasně.

Scooter se na turné evidentně důkladně připravovali, H.P. až na pár výjimek vždy zvládl text, zejména pak při Posse (I Need You On The Floor) (začalo krátkou, zatím neslyšenou předehrou), které se mu poslední dobou nedařilo :-) Rick občas odběhl za Michaelem, Michael občas odběhl za Rickem, na kterého vyplazoval jazyk, nebo veprostřed pódia vystrkoval zadek se Scooter logem :-).

Po Maria (I Like It Loud) Scooter odešli a na pódiu zůstalo svítit jen jejich logo. Netrvalo však dlouho a vtrhli zpět se skladbou Fire, během které H.P. osprchoval Michaela jiskrami ze své kytary :-) K How Much Is The Fish? se dostavili zpět i Jägermeister Blaskapelle, aby ji odehráli spolu se Scooter. Nemělo to chybu, mnohem lepší, než flétnová verze. Hlavě byli slyšet. Koncert již poměrně tradička ukončili s Hyper Hyper / Move Your Ass! Nezapomenutelný Rick opět dělal své vtípky, kdy na něj H.P. zakřičel "Mr. Jordan, excuse me, where is the bass drum?" a Rick se začal ohlížet okolo sebe a hledat správné tlačítko, kterým by pustil basy :-) Move Your Ass! mělo ve své prostřední pasáži opět intro koncertu, pak už jen H.P. představil tanečnice, Sheffield Jumpers, Michaela Simona z Chicaga a Ricka J. Jordana. A nakonec samozřejmě i "fucking" sebe.

Mistr Rick J. Jordan odcházel z pódia jako úplně poslední, s poklonou a za bouřlivého skandování fanoušků. Nový člen může být kdokoli a jakýkoli, nikdo ale nebude jako Rick J. Jordan!