reportáž

30 let Scooter na scéně a velkolepý návrat Jaye Froga!

Jakkoliv se mohlo zdát, že Scooter odchodem Michaela a Sebastiana a celkovou nestabilitou 7. kapitoly ztrácí dech, vyprodaná nejen Norimbreská hala svědčí o opaku. Scooter jsou stále v plné síle, H.P. je stále plný energie a návratem Jaye Froga se ze Scooter stala zase ta stará přátelská a fanouškům otevřená skupina!

Letošní turné jede skutečně ve velkém stylu, stage tvoří 4 obrovské světelné panely, na které se promítají různé vizualizace a nápisy dokreslující atmosféru jednotlivých skladeb a pyrotechnika, plameny a pára se může počítat na kila, větší množství snad na koncertech ještě použito nebylo. Vlastně celá show startuje velkým výbuchem, kdy z ničeho nic vybuchne krátce po sobě několik petard, setmí se a na obrovských panelech se začně promítat vizualizace intra, při kterém další rechajtle přelétají z jedné strany haly na druhou a zpět. Na scénu přichází Jay a Marc následovaný H.P.m a koncert začne skladbou Rave & Shout. Naživo parádní track, všichni jsou okamžitě ve varu, každý řve spolu s H.P.m, basy, tempo, energie je neskutečná. Jay si dokonale užívá svůj návrat, zdraví fanoušky a podněcuje je k šílené jízdě. Maria (I Like It Loud) je netradičně hned v úvodu koncertu, klasický track jak jej známe, snad jen s upravenou basovou linkou, celkově zní pomaleji. H.P. vítá dav v hale a neustále k nám promlouvá, Techno Is Back, I Keep Hearing Bingo, We Love Hardcore, není čas ztrácet čas, pokračujeme v nasazeném tempu. FCK 2020 je trochu zvláštní, jde stále ještě o poměrně nový track a nyní v podání nových členů... prostě zvláštní.

Následuje ARDRHU, šíleně nahlas prostě šlape a instrumentální medley přijde vhod... Ale na medley ještě není čas, H.P. se vrací a pokračujeme s For Those About To Rave. Posse Reloaded vlastně ani není Posse Reloaded. Začíná předehrou Posse (I Need You On The Floor), jelikož je vynechána pasáž Finche ta i většina textu je z Posse (I Need You On The Floor), ale přesto to je Posse v novém kabátě, tedy Posse Reloaded a šlape to perfektně. Weekend! je uveden tradičně a za večer v kombinaci s Nessajou a Ramp! (The Logical Song) působí trochu zbytečně a vlastně ani moc nezapadá mezi ostatní tracky. Vlastně i na ohrané Nessaje je nejzajímavější vidět opět Jaye Froga za klávesami, jedná se stále o jeho první track.

Bassdrum je další track s Finchem, ale bez Finche. Tuto pasáž po Sebastianovi přebral Jay... Jay vlastně za večer zpívá hodně, Bassdrum, Call Me Manana, How Much Is The Fish? Předehra Waste Your Your je epická, škoda, že není delší nebo zakompinovaná do tracku. Skutečná instrumentální část We Are The Greatest a hlavně Bramfeld je bomba, Jay i Marc na sobě mají brýle vysílající červené laserové paprsky, tanečnice mají oblečky s LED světýlky, na panelech se promítá videoklip We Are The Greatest a Jay i Marc se hýbou jako roboti. H.P. v tu chvíli vlastně ani nechybí, Jay a Marc dokaží strhnout pozornost a zabavit publikum sami. Fire je pekelná show, jiskry a petardy létají až do prvních řad, horko z plamenů se pomalu nedá vydržet, Jay i Marc ještě přidávají svými ručními plamenomety, peklo! Call Me Manana a How Much Is The Fish? je naopak trochu osvěžení, jelikož tradiční pyrotechnika byla nahrazeno párou, ze které na nás kape chladná voda :-)

God Save The Rave je podobně jako FCK 2020 zvláštní track, kor když původní text zůstal zachován, takže je stále jmenovám Michael a Sin. J'adore Hardcore má francouzkou předehru a také je to poslední track před odchozem Scooter z pódia...

Ale víme, že není konec... Přeci nemůže chybět One (Always Hardcore), skladba, za kterou Scooter letos, stejně jako za Ramp! (The Logical Song), dostali zlatou desku za prodej v DE. Smutná zpráva, Paul Is Dead... Drum And Bass verze, trochu připomíná The Spell Remains. Vlastně The Spell Remains jsme celkem čekali, že zahrají. Během čekání před halou, když se uvnitř stavělo pódium, tak několikrát krátka pasáž zazněla.

Rhapsody In E, H.P. si stoupl k Jayovi a oznámil, že se vracíme v čase úplně na začátek... Rhapsody In E je lahůdka a nádherný track slyšet zase live. Trochu to připomíná poctu The Age Of Love od Sebastiana, která je přeji jen lepší než původní Rhasody In E. Hyper Hyper v remixu od Giuseppeho Ottavianiho je naživo pecka, avšak je to o dost pomalejší verze, než verze dřívější. Rámcově však dobře zapadá, jelikož všechna track, jak už jsem zmínil, se mi zdály pomalejší. Endless Summer i Friends jsou nestárnoucí klasiky a bez nich by turné snad ani nebylo kompletní. Závěrem pak zaznělo ještě Move Your Ass! opět v remixu od Noisecontrollers a tím koncert skončil. H.P. představil tanečnice, Marca Bloua a Jaye Froga juniora a samozřejmě fucking sebe!

Koncert byl parádní, nad očekávání dobrý a ačkoli se zdálo, že 6. kapitola by slušný restart pro Scooter, včera prostě týmová chemie fungovala lépe. Všichni byli výborně naladěni a celková atmosféra večera byla výborná.

Bohužel první řada je vždy vykoupena tím, že zvuk není dokonalý, o to více si ale člově užije vizuální kontakt, hlavně, že jste na straně, kde je komunikativní Jay. Jediným problémem večera vlastně byly pouze 2 opilé osoby a to z Čech.

Setkání

Po třetím koncertu za sebou naštěstí Scooter moc nepařili a odešli z haly poměrně brzy, vlastně asi hned, co se přivítali s lidmi, kteří se zaplatili Meet And Greet vstupenky. První H.P., smál se, přivítal nás slovy "Jak se máte?", každému podal ruku a trpělivě se vyfotil. Hned za ním pak šel Jay a Marc a ti prostě byli tentokrát hlavními hvězdami večera. Jay nás všechny objal, podali jsme si ruce, s ním i s Marcem, povídali jsme si o spoustě věcí, o historii, o nových skladbách (Waste Your Youth a Berliner Luft i Jay uznává, že jsou typické Scooter skladby, ale Berliner Luft nehrají live, jelikož když to zkoušeli, dav příliž nereagoval), o tom, že I Keep Hearing Bingo se (mně) moc nelíbí (Jay ocenil upřímnou zpětnou vazbu) apod.

Setkání bylo úplně jiné, než s Michaelem a Sebastianem. Ti byli vždy milí, vyfotili se, moc nemluvili a šli. Jay je ukecaný (jak sám Marc řekl, on pořád jen mluví), zastaví se, vyfotí, popovídá... Marc je naproti tomu neuvěřitelně skromný až plachý (i vzhledem k jeho věku a věku všech okolo), ale hrozně milý a sympatický, působí, že je rád, když jej fanoušci berou a baví se i s ním... A i když se nám vše nelibí, že "the best he can". Sakra, respekt, pánové. Hned bych šel na koncert znovu a na 7. kapitolu získávám i jiný pohled, než jen singl, singl, singl...

Jen doufejme, že vydrží, a to jak Jay (moc silná osobnost vedle H.P.ho), tak Marc! 8. kapitolu nechceme!