reportáž

Asi ve 21:35 vystoupil z mlhy na pódium jeden z DJů radia Zlín, který měl svou show hned z úvodu festivalu a oznámil nám, že Scooter přijdou asi tak za 15 až 20 minut. Aby dav rozvášnil hodil do něj ještě pár triček (většina z nich létala z pódia na pravou stranu :-( ) a tím začalo hodinové čekání na Scooter, během kterého se často ozýval odpočet, hlasité volání "...Scooter, Scooter..." ještě doplněné o tleskání, zpívání apod.

O 22:30 dohrála hudba Rollergirl I Can't Stop Ravin', která zpříjemňovala čekání na Scooter, pódium se zbarvilo do modra a z mohutných reproduktorů se začala linout krásná, dlouhá klavírní předehra, během které přiběhl za ohromného jásotu publika ke své aparatuře Jay Frog a hned za ním Rick a předehra skončila charakteristickými ostrými údery Posse (I Need You On The Floor) a na pódium přiběhl H.P. a Scotoer show začal masivní, tvrdou a rychlou skladbou. Po Posse (I Need You On The Floor) přivítal H.P. Vizovice a uvedl další song We Bring The Noise, ve kterém poprvé zpíval spolu s diváky během večera ještě mnohokrát použité "...oua, oua..." a "...halóóó, halóóó...". publikum vřelo, skákalo, zpívalo a tak se bez delší přestávky navázalo s Aiii Shot The DJ a Faster Harder Scooter, ve kterém nebylo přes křik fanoušků slyšet z úst H.P.ho, ač zpíval, co mohl, ani "...Faster Harder..." a slovo "...Scooter...", které už nezpíval tedy plynule zaniklo v řevu fanoušků. Po těchto představil H.P. "...on the piano mr. Rick J. Jordan..." a nebylo již třeba dodávat, každý poznal, že pokračují s I'm Raving, po kterém H.P. všem oznámil "...I wanna fuck..." Fuck The Millennium, kdy řpi výzvě "...Mulder on the stage..." přiběhl na pódium H.P.ho bodyguard Mulder a zatancoval si takové malé sólečko. Poté byl dav trošku uklidněn další předehrou, tentokráte k No Fate, který H.P. zakončil strčením mikrofonu do pusy, ale bohužel bez Surfin' Bird zakřičel Ramp! a The Logical Song se rozjel. Následovalo i přes skandování fanoušků "...Nessaja, Nessaja..." Greatest Beats a How Much Is The Fish?

Do zpěvu se samožřejmě zapojil i Rick, který v 1. refrénu udělal drobnou, ale hezkou chybičku (konrétně, když zpívali H.P. "...I want you back, for the rhythm attack, comin' down on the floor like a maniac...", Rick "...I want you back, for the rhythm attack, get down, in full effect...", H.P. zopakoval svůj part a Rick taktéž, namísto "...I want you back, for the rhythm attack so clean up the dish, by the way...", H.P. se ale nenechal vyvést z míry a dodal jen "...How Much Is The Fish?..." a Rick máhl rukou, vždyť je to jedno :-) ) a také publikum, které zpěvem "...Nananaana..." překřičelo nahraný hlas jiného davu. Pak už odpálili vytouženou Nessaju, kterou si všichni zazpívali společně. Poté se Jay, Rick i H.P. odebrali pryč, avšak byli davem vyburcováni zpět na pódium, kde spustili ještě jako přídavek The Age Of Love, v jehož závěru H.P. řekl "...One world, one nation..." pustil mikrofon a odešel, aby si za doznívání Turn Up That Blaster vzal kytaru a za sršení jisker vběhl zpět k připravenému mikrofonu na stojanu a zakřičel Fire, všechno opět vřelo, zářilo a křičelo do mohutných kytarových ryfů a skvělé melodie Fire. Při "...Ricky on the piano..." bylo opět jasné, že Scooter rozjíždí vizovické Endless Summer proložené Hyper Hyper. Po tomto songu odběhli Jay a Rick od kláves, spolu s H.P.m si plácli a tím skončili, H.P. představil gogo tanečnice Lindu a nejhezčí dívku na světě Ninu (jména byla možná jiná), Ricka J. Jordana, s úsměvem i Jaye Forga juniora a pak předal mikrofon Rickovi a ten zase přestavil "...the stage eliminatora..." H.P.ho Baxxtera. Poklonili se, ještě obdželi zlatou desku za prodej alba Push The Beat For This Jam (The Second Chapter) v ČR a odešli pryč.

Po skončení vystoupení Scooter parket značně prořídl a Chris Sadler spustil své sety, na které stále ještě tancovalo spousta lidí. Většina se ale rozdělila na skupiny, které si mezi sebou vyměňovali zážitky z koncertu apod.

Celý koncert se obešel bez komplikací a Scooter show byla skutečně parádní a ačkoli utekla jako voda, byl to nezapomenutelný zážitek a musí se nechat, že Scooter ukázali, že jsou skutečnými králi parketů od Holandska až po Sibiř.

Ačkoli samotné vystoupení Scooter bylo senzační a prostředí zvolené výtečně, pěkné počasí (musí se nechat, že chladný větřík, který pofukoval, byl velmi přijemný), narozeninová show k 10. výročí radia Zlín se moc nepovedla, publikum netancovalo, MC byla velmi slabá a české rapování DJů do Brooklin Bounce také příliš neuchvátilo. Byly slyšet prosby "...jděte už pryč..." a když jeden z DJů "vtipně" natahoval přichod Scooter i "...jdi do prdele..." apod. a bohužel ani vystoupení Da Live broadcast a hlavně Hyperkraftu, na který jsem se mimochodem těšil, náladu moc nepozvedlo. Hyperkrafti, kteří přišli na pódium za mohutného skandování "...Scooter, Scooter..." vsadili na špatnou notu a přes očekávání fanoušků nezahráli ani jeden kousek z jejich prvního, o poznání tanečnějšího alba Energie. Walter Kraft se se zpěvem moc nepředveld a ikdyž místy se hudba dala docela dobře poslouchat, celé jejich vystoupení bylo jak věčnost, nudné a zbytečné. Publikum netancovalo a Hyperkraft celou tu dobu i přes nezájem publika hráli téměr stejné songy. No, ono taky když má někdo playback, tak si ani vybírat nemůže. Během jejich vystoupení letěli na pódium i prázdné plastové lahve od vody.

Při samotném čekání na Scooter pařilo na Rollergirl více lidí než při celé předešlé show dohromady. Scooter však všechno zachránili a rozloučili se tradiční větou (v '99 to bylo stejné) "...see you next year...", tedy "...uvidíme se opět za rok...". Tak tedy uvidíme...

A co se týče publika, myslím, že jsme celkově zanechali dobrý dojem, až na pár výjimek, ty plastové lahve si mohli odpustit a také ti, co zvedali své drahé protějšky na ramena, znemožňovali dobrý výhled těm za nimi, ale těch naštěstí moc nebylo.

Seee yaaa...