reportáž

Pro Vás všechny, co jste na koncertu nebyli, ale i pro ty, co na něm byli...

Jakožto na svůj první koncert Scooter (nepočítám-li BRAVO Super Show, což nepočítám), jsem se pochopitelně velmi těšil. Má nálada byla vynikající a cestou k hale jsem neměl v hlavě nic jiného, než Scooter. Proto mě skutečně nadchl příchod k Tovární Hale v Karlíně, která by při zvuku Scooter tak akorát spadla (no, byl to dobrý nápad pozvat Scooter sem. Jestli tu halu viděli, tak se ani nedivím, že jim trvalo 3 roky, než přijeli znovu). Naštěstí u vchodu visel plakát, na kterém bylo uvedeno, že koncert je přesunut na Brumlovku. Musím konstatovat, že nebýt ochotného řidiče taxi, tak bych dorazil asi tak po skončení koncertu. Nicméně, vše jsem stihl a do haly dorazil na 8, kdy měl koncert začínat.

Tou dobou ještě neznalý Scooter jsem netrpělivě čekal celou hodinu, do 9, kdy se z reproduktorů rozeznělo Last Warning, světla pohasla a mlhou na pódiu se prodírali Rick a Axel ke svým klávesám. Za nimi vtrhl na scénu i H.P. a hned odpálili svou parádní show tehdy aktuálním singlem Call Me Mañana. Ve více než hodinové show vystřídali Scooter hity jako How Much Is the Fish?, Break It Up, I'm Raving, No Fate, Let Me Be Your Valentine (i Rick se přidal), No Fate, Back In The UK (výborné, H.P. musel změnit jméno Ferrise za jméno Axela), Eyes Without A Face, The Age Of Love a dokonce i kousky jako We Are The Greatest nebo Frequent Traveller (instrumentální nám už nehrají :-( ) A pak odešli...

Ale, bez přídavku by to prostě nešlo. Po krátkém vyřvávání davu se vrátili, H.P. s kytarou (snad měl nějaké problémy s laděním, nevím to jistě), zahráli nám Fire! a... aby zase nemuseli kytaru odnášet, tak ji H.P. prostě rozbil o podlahu pódia. Ještě se dostalo i na legendu Hyper Hyper, která celý koncert zakončila. Scooter odešli, se slibem "...uvidíme se za rok..." a už se nevrátili...

Mimochodem, hala, ve které Scooter hráli, byla v roce 2006 zbořena.