reportáž

20 Years Of Hardcore v Lokti? Možná ano, možná ne!

Ačkoli jsem zprvu nevěřil, že koncert v Lokti vůbec bude, a to zejména kvůli téměř nulové propagaci, nakonec se přeci jen uskutečnil. Samotný amfiteátr je skutečně zvláštní místo na koncert skupiny této velikosti. Okolo skály a stromy, řeka a malý písčitý plácek mezi pódiem a místy k sezení. Překvapivé bylo i to, že navzdory našemu poměrně pozdnímu přijezdu jsme se dostali krásně až do přední řady a to ještě další dlouho dobu bylo blízko pódia místo. Atmosféra zhouslta až při příchodu předskupiny Steikind.

Dva maníci, doslova, jeden za klávesami, druhý z mikrofonem. Jejich byl poměrně komický, zejména kvůli jejich vzhledu a chování, přesto spustili poměrně tvrdou taneční muziku s hodně výraznými basy. Neříkám, že by byli bůhví jak skvělí, ale rozhodně bylo na co koukat a bylo i co postouchat. Možná škoda, že všechny jejich tracky bylo k nerozeznání jeden od druhého a také zpívali německy. Bylo na nich vidět, nebo aspoň na zpěvákovi, že je to pro něj zábava, má z toho spíše srandu, což bylo fajn. Rozhodně roztancovali nemalou skupinku lidí v prostoru mezi pódiem a místem k sezení.

Hráli odhadem tak půl, až tři čtvrtě hodiny, pak odešli, pódium se připravilo na Scooter a nastalo ono jedinečné čekání, kdy se blíží konečně ta vysněná chvíle. Netrvalo dlouho, prásk, rána jako z děla a okolí amfiteátru zaplavily vlny vynikajícího temného intra, během nějž přiběhli Michael s Philem ke svým klávesám a odpálili One (Always Hardcore)! Pódium bylo veliké, oba byli hodně zastrčení a H.P. měl spoustu prostoru pro sebe, hodně času však trávil přímo na kraji pódia, tedy tak metr dva od diváku, pecka!

Tracklist byl smíchaný z posledních turné, hráli tedy jak nové singly, tak starší albové skladby. U hardstylových skladeb běhali po pódiu známí Sheffield Jumpers Sergej a Pim, u další pak zase byly 2 tanečnice, které na každou svou skladbu měnily kostýmy. Pod širým nebem nebyla sice hudba tak hlasitá, zato se nádherně rozplývala do prostoru, i liidé, kteří zůstali jen na mostě poblíž či sledovali koncert z balkónů svých domů si museli přijít na své. A chladný noční vánek přšel vysloveně vhod.

J'adore Hardcore i The Question Is What Is The Question jsou parádní hity, pod širým nebem radost poslouchat. Michael opět vystrčil zadek, byť jen trochu, asi byl na ostro :-) 4 AM zní naživo krásně, ačkoli nejde o úplně typický Scooter singl. How Much Is The Fish? zahráli poměrně brzy, tato nesmrtelná skladba nesmí chybět, zvláště pak v koncertní podobě. Jen škoda, že chyběla Call Me Mañana. A také to odzpíval celé H.P., Phil se namísto Ricka nezapojil. Posse (I Need You On The Floor) začalo novou předehrou, resp. hráli ji i na turné, ale tady byla také slyšet :-) Chvilku jsme si i mysleli, že se snad stal zázrak a hrají nový singl! Cambodia + Enola Gay se nikdy neomrzí, navíc H.P. potřeboval chvilku pauzu, aby se převlékl na svého "Shotta" trička.

Pak přišel moment, na který asi každý čekal, neboť si troufám tvrdit, že všichni přítomní slyšeli nový singl úplně poprvé. Ono vlastně to samé platí i o Philovi, také jsme jej všichni viděli poprvé. Bohužel, naživo je singl úplně stejný, jako asi při jakékoli jiné situaci. Dobře, prvních 30 vteřin ujde, ale od rapové části je to prostě špatný. Tak i tak, ani živá verze není prostě zábavnější a líbivější :-( Není asi divu, že dav během songu skandoval refrén Maria (I Like It Loud). Další skladba, která prostě nemohla chybět!

Následovala krátká přestávka, H.P.mu byl přinesen mikrofon a koncert pokračoval "prvním singlem" Fire :-) Michael měl na sobě svou novou masku predátora, H.P. ho také pořádně osprchoval jiskrami z kytary. Po Fire zahráli No Fate, což určitě nikdo nečekal. Předposlední skladba a ještě takto netradiční - a navíc jeden ze skutečných skvostů! Posledním zakončním večera bylo tradiční Hyper Hyper / Move Your Ass!, kdy na pódium přiběhli všichni, jak Sheffield Jumpers tak tanečnice. Pak už jen H.P. představil účinkující, Michaela a Phila "Speisie" Speisera (toho mimochodem představoval už asi v půli koncertu) a sebe H.P. "fucking" Baxxtera a rychle odešli pryč.

Dav ještě snad dobrých deset minut jednohlasně skandoval "Scooter, Scooter", až dokud nerozsvítili světla a jasně tím naznačili, že koncerty skončil.

Koncert se rozhodně povedl, měl báječnou atmosféru, sehraný dav (pitomců bylo tentokráte opravdu minimum) a nekonfliktní ochranku. Nicméně, působil stejně, jako Bigroom Blitz, trochu prázdně. Velké pódium příliš nenapomohlo malému množství ohňů a pyrotechniky, ani zastrčenému Michaelovi a Philovi. Phil navíc není Rick, se kterým Scooter rozhodně ztratili rozhodně více, než jen hráče na klávesy. Mimo to na mě působili všichni trochu znuděně, a to i tím, jak H.P. před Hyper Hyper / Move Your Ass! stroze oznámil, že už zahrají jen poslední přídavek. Z pódia odešli rovnou od auta a hodem zpátky do Korlových Varů, kde byli ubytovaní.

Naproti tomu Steinkind nejen zůstali, ale seděli mezi lidmi a cpali se klobásama a pivem :-)