reportáž

Brněnské výstaviště, místo, na kterém se konal koncert Scooter, je jakýmsi klenotem mezi výstavišti, střeženou pevností, a proto ani v případě konání různých akcí není žádoucí, aby se na něj dostal kdokoli z veřejnosti. Tedy, přijedete do Brna, najdete inzerované, značené a placené parkoviště, zaparkovat vás ale nenechají. Se slovy, proč tu chcete parkovat už ve 4, když koncert je až do 7 a s tím, že toto je výstaviště, nikoli pěší zóna vás nechají být.

Hlavní vstup do areálu je pak vzdálen pouhých 20-30 minut od vjezdu na parkoviště. Pokud tedy necháte auto poblíž parkoviště, čeká vás pěkná procházka. Navíc, přes hlavním vstupem se dá pohodlně a zdarma parkovat!

Přijdete tedy k hlavnímu vstupu a postavíte se spořádaně do fronty, jako snad každý. Během pár hodin se fronta protáhne do takové délky, že na konec ani nevidíte. Přiblíží se půl 7 (vstup je inzerován od 7) a postarší vrátný otevře pro vstup úplně jinou bránu, veškeré čekání a stání ve frontě je tedy zruinováno a celý dav se, i přes snahu vrátného o pořádek vydává po tmě na přibližně půl kilometrový běh areálem výstaviště k místu, kde je vstup do haly. Tam následuje další čekání, v kalužích vody pod stříškou, ze které voda stéká akorát na stojící dav. Zde začíná kontrola vstupenek a rádoby prohlídka, která nemá, jak jinak, žádný význam.

Rychle do haly, zaujmout svá místa a poslouchat DJ Orbitha, který už tou dobou dávno hraje. Je 7 hodin, DJ Orbith hraje house, je 8 hodin, DJ Orbith hraje house. Je 9 hodin, podruhé nám je oznámeno, že už jen půl hodiny do Scooter. DJ Orbith stále hraje, tentokráte naštěstí alespoň hardstyle. Přední řady usínají nebo hrají hry na mobilu a podobně.

Konečně je čas, z reproduktorů se začnou linou zvuky intra! Žádná exploze, žádné plameny, žádné světelné efekty, jen pár světýlek. Naštěstí hned po příchodu Rick, Michaela a H.P. se rozjíždí pekelná show, jak i u Scooter známe. J'adore Hardcore zní svěže a tvrdě, únava je pryč, následuje jen úžas a fantastická show. "Are you ready for some hardcore rave music?" Navzdory opětně zapomenuté druhé sloce Posse (I Need You On The Floor) si užíváme další pořádné pecky v podání Scooter. Rick i Michael řádí za klávesami jako šílení, H.P. létá z jedné strany pódia na druhou a vykřikuje všem dobře známá slova, snad každý zpívá s ním. Ani historické I'm Raving není odpočinkem, fanoušky v prvních řadách zabírá televizní kamera, není čas se zastavovat. Koncert začíná nabírat na tempu, přeskakujeme několik skladeb rovnou na Jumping All Over The World a The Question Is What Is The Question, jumpeři jsou dokonalí, ke Scooter se hodí snad lépe, než tanečnice. Každou chvíli H.P. pronáší různé tajemné vtípky, už už to vypadá, že zahrají dlouho očekávaný (a ostatně pořadatelem akce i slibovaný) nový singl, ale kde nic, tu nic. I tak nemá koncert chybu, každá další skladba je sluchovým orgasmem pro lidi v hale.

Krátký oddech přichází až po Maria (I Like It Loud), kdy si Scooter krátce odskočí do backstage, zejména kvůli H.P.ho kytaře. Fire je další senzační skladbou, při které se už tak horká atmosféra v hale ještě ohřívá obřími plamenomety a jiskrami a H.P.ho kytary. Společně zpívaná How Much Is The Fish? nemůže chybět a hardstylové peklo na závěr také ne. Pak už jen představení všech účinkujících z různých koutů světa a koncert končí.

Přichází další DJ a moderátor akce nás láká na pivo zdarma, za hodinu. Většina lidí opouští halu, jak jinak. Jdeme tedy k autu se napít a převléknout s tím, že se ještě vrátíme za ostatními. Opět vstupuje do hry organizátor, po opuštění výstaviště nás nechtějí vpustit zpět. Vrátného ještě zvládneme, do haly se však už dostat nedá. Asi aby moc lidí nechtělo to pivo zdarma. Sice nikde o nemožnosti návratu po opuštění není ani zmínka, ale ochranka má takovýto pokyn.

Nebýt těchto organizačních zbytečností, které by se daly nazvat buzeračními, koncert by byl dobrý. Takto nezbývá říci víc, než že tu byly koncerty lepší!