top
video

rozhovor s ferrisem buellerem

Premiéra: 23-05-2020, YouTube

top

Ahoj Ferrisi, v současné době vedeš trochu uzavřený život, řekl bys nám, co děláš?

V současné době pracuju pro velkou německou společnost, v oddělení péče o zákazníky. Dlouhou dobu jsem pracoval v hudebním průmyslu, ale v pozadí, dělali jsme pro televizní pořady, reportáže a pro dokumenty, ale po nějaké době jsem zjistit, že to není skutečně to, co chci dělat, protože místo vášně pro hudbu to byl jen business. Vždy jsem chtěl pracovat pro velkou společnost... takže na mé výdaje si vydělám, vše je v pořádku :-)

Pracuju pro přepravní společnost Deutsche Bahn, což je největší přepravní společnost v Německu. Doprava mě vždy zajímala, dělám tam v oddělení péče o zákazníky.

Řekl bys o sobě, že už jsi starý, nebo je věk jen číslo, hlavně, že se cítíš být mladý?

Řeknu to takhle, když jdu do obchodu si koupit nějaké oblečení, je to vždy těžké, protože vidím senzační džíny, tenisky, ale musím se zamyslet, je mi skoro 50, takže někdy, jelikož se tam necítím a nikdy jsem nechtěl být tím, co se záměrně obléká mladistvě, ale zároveň se cítím, že se nic nezměnilo, protože se cítím, když vidím 25letá děcka, jak jsou na mejden, tak místo, abych jim říkal, že už mají být uklidnění, tak bych je spíše podpořil. Chci zůstat mladým, cítím to tak, ale nechci se tak oblékat.

Jaké byly tvé začátky u Scooter? H.P. a Rick se poznali přes inzerát, ale jak jsi se do skupiny dostal ty?

Kdybychom byli v německé televizi, tak bych řekl, že jsem přijel autobusem.

Ale to nejsme...

Bylo to tak, můj bratranec a Rick už spolu byli dříve ve skupině Celebrate The Nun, zhruba v polovině a koncem 80. let a byli i celkem úspěšní. Bylo to za dob Depeche Mode, Pet Shop Boys, Erasure a tak, já byl ještě moc mladý na to, abych dělal hudbu na profesionální úrovni. Byl jsem tehdy na škole, kde jsem hrál na bicí a různé hudební nástroje. Po nějaké době jsem se rozhodl také pro přestěování do Hannoveru, jelikož jsme si s H.P.m byli vždy velmi blízcí. Hannover není moc daleko od Hamburku a začali jsme mejdan.

Mohl by jsi to rovést do větších podrobností, pokud si pamatuješ a chceš o tom mluvit?

Jasně, i když občas dost piju, vše si pamatuju. No, když jsem přišel do Hannoveru, bylo tu spousta britských vojáků, jelikož Hannover a celý tento region byl po 2. světové válce plný vojáků a lidí z Británie a ti se přinesli svůj styl pařeb, rave, tancovali v úplně jiném stylu, než jsme doposud znali. Chodili jsme na tyto mejdany taky, bylo to pro mě i pro H.P.ho perfektní, chtěli jsme to dělat také. Té hudbě jsme propadli. H.P. a Rick spolu dělali osmdesátkovou hudbu, ale ta době už byla pryč. Na chvilku se rozdělili, protože už nemělo smysl pokračovat. Já jsem s H.P.m začal hrát na mejdanech, byli jsme DJ team, muži s rukama (imituje tanec), a, no, byli jsem hodně neúspěšní. Vím, že jste toto nikdy neslyšeli, ale nikdo nás nechtěl poslouchat. Po nějaké době jsme kontaktovali Ricka, jsi skvělý muzikant, kouzelník ve studiu, jsi pro jakoukoli hudbu a chtěli bychom s tebou zkusit něco nového. Tak H.P. a já jsme s tím přišli, oslovili Ricka, nebyla to sice "jeho" hudba, ale řekl, že ano. A tak jsme začali skládat. Nejprve jen remixy pro ostatní, The Loop!.

Jaké bylo rozložení práce na skladbách? Dělali jste na nich všichni, byl u toho i H.P.?

Jasně, samozřejmě. Byl, ano. Bylo to, když pracujete ve skupině, není to tak, že se soustředíte jen na jednu věc. Samozřejmě máte preference, na něco se soustředíte více, každý je nějaká osobnost. H.P. byl v pohodě, bylo v pohodě a tak nějak samozřejmé, že se H.P. začal stávat frontmanem skupiny. Byl vždy zpěvákem, nevadilo nám to. Když se vrátím ještě k britským vojákům, ti vždy měli také svého MCho. Takže zpět a MCing byl celkem nasnadě. A že to bude H.P. také. On svým způsobem vyčnívá, je, energický, ale také... už před vznikem skupiny byl rozpoznatelný, měl blond vlasy a tak. Byl prostě vždy výjimečný, čehož si vážím. Takže bylo jasné, že on se stane frontmanem. Také měl vždy úžasné nápady, které dával do skladeb.

Takže můžeme říci, že hlavní nápady byly od H.P.ho?

Bylo to tak, byli jsme tam tři. Rick byl vždy spíše typ, který se cítil pohodlně v studiu, byl to takový hudební nerd. Kupoval nové počítače, nové syntezátory, byl prostě na technické vybavení, které jsme měli. H.P. byl ten, co vždy přicházel, myšleno pozitivně, s idiotskými nápady, dělal věci, které jiní nedělali nebo nechtěli dělat. Já jsem vždy přidával do všeho melodie.

Jako třeba Friends, pokud si tuto skladbu pamatujete, bylo to. Byl jsem více seznámený s klasickou hudbou a když jsme měli ve studiu takovou krásnou náladu a pohrávali si se syntezátory, vzpomněl jsem si na jeden song, který jsem znal jako děcko, je snad z 18. století nebo tak, přeložené z němčiny by to bylo zhruba ...friends, we'll be friends, we'll be friends... Bylo to, ten song i melodii jsem miloval. Mám rád každou melodii, která vyvolává husí kůži.

Můžeš jmenovat nějaký track, který jsi udělal jen ty?

To by nebylo slušné. Nebyl žádný track, který by udělal někdo za skupiny. Každý z nás měl na každé skladbě nějaký podíl. Nikdy bych neřekl, že jsem něco udělal jen já. Pracoval jsem se dvěma talentovanými chlapy, mým bratrancem a Rickem, každý měl na tom podíl. Samozřejmě něco větší, jak kdy, třeba Hyper Hyper, s tím přišel H.P. Slyšel to v jiném songu, ale najednou to byla hookline, které jsme se chytili. Můj přístup byl, že jsem nechtěl dělat moc cover verze, i když jsme je dělali, ale chtěl jsem dělat vlastní věci, stát se populárním svou tvorou, ne přebráním jiných. Ke konci to skupina moc neoceňovala... Rick je génius, H.P. blázen, v dobrém, já jsem dělal melodie... jako "...endless summer, endless summer..., to byl můj přínos. Například.

Měli jste v té době nějaký nevydaný materiál?

Vytvořili jsme toho skutečně hodně, ale velmi často bylo málo času, v zásadě jen noc. Nahrávací společnost nás sice vysloveně nenutila, ale tlačila nás dále. Hyper Hyper byl úspěch, potřebujeme další singl, potřebujeme album a tak. Nebylo to jako v rockové hudbě, kdy rok sedíte a nahrávate si tracky, které pak jsou nebo nejsou úspěšné. Nemáme moc skladeb, které by se na alba nedostaly. Vlastně, už je to dlouho, nejsem si jistý, zdali vůbec něco existuje. Je možné, že někde v počítači budou různé ukázky, ale fakt si to nepamatuju, že by v počítači zůstal nějaký velký nápad. Čas letěl, takže asi nic takového nemáme. Možná Rick by věděl.

Nyní ohledně Hyper Hyper. Z knihy o Scooter víme, že remixy měly být na druhém vydání singlu. Proč nakonec nebyly, pokud se vzpomínáš?

Co si vzpomínám, nahrávací společnost... nic, musíme začít dříve. První verze Hyper Hyper neměla vokály, byl to jen trancový track, něco jako Cosmos. Byli jsme spíše remixérský tým, v některých remixech jsme sice vokály měli, ale většinou ne. Tak, nahrávací společnost se snažila track protlačit, jelikož cítili, že jsme v něm potenciál. Hádám, že se ptali různých lidí, jestli by udělali remixy, aby z toho vznikl singl. Kždý cítil, že už ve svém základu by track mohl být úspěšný, ale stále tomu něco chybělo. Co si vzpomínám, nahrávací společnost se snažila najít někoho, kdo přijde s tím pravým nápadem na vytvoření hitu. Po nějaké době nás napadlo, no, vypili jsme každý tak 10 piv a přemýšleli jsme, co máme udělat, aby to byl hit. Ať už to je ale cokoli, musí to být něco, co bude fungovat v klubech. Co lepšího tedy bychom mohli udělat, než vyjmenovat DJe. Tak to vzniklo a přebylo to všechny další nápady nahrávací společnosti.

Vytvořili jste track The Silence Of T.1210 MKII. To měl být vtip nebo jak jste na toto přišli?

Ha, ha, ha, no, obávám se, že tenhle track nemá žádný jiný význam, než vyplnění B strany singlu. Jak jsem říkal dříve, nahrávací společnost nás tlačila, abych dodávali track a trackem. Někdy jsme toho měli dost, říkali jsme si, co ještě můžeme dělat. T.1210 MKII byl v tehdejší době ikonou, přehrávač gramofonových desek, který všichni DJové používali. Prostě jsme si řekli, když chtějí, abychom dodávali shit, tak jim dodáme shit.

Jak vznikl singl No Fate? Byl to plánovaný track z nadcházejícího alba nebo bylo už jasné, že končí první kapitola?

To je těžká otázka... vlastně jsem se na to ani sám sebe nikdy nezaptal? Když se vcítíte do atmosféry toho songu, je taková sentimentální a melancholická. Nechci říci, že svým přínosem jsem preferoval tvorbu spíše melancholických skladeb, ale tuto skladbu jsem udělat chtěl. Stejně jako Break It Up nebo I'm Raving. Tyto tracky jsou více založené na tom, jak já jsem si představoval budoucnost skupiny. Což neznamená, že by skupina měla být jen smutná a melancholická, vždycky jsem si užíval párty skladby jako Move Your Ass!, ostatně jsem byl součástí toho všeho. Chtěl jsem ukázal více úhlú skupiny. Když jsme začali s tvorbou této skladby, cítil jsem, že to bude poslední skladba, na které se ve skupině podílím. Byl to perfektní konec toho, co jsem chtěl ukázat techno hudbou, dotknout se lidí, melancholické melodie k těmto skladbám vždy patřily. Nikdy jsem nechtěl být součástí skupiny, která hraje jen... v Německu jezdíme na dovolené např. na Malorku a to jsem nechtěl. Začal jsem dělat hudbu pro jiný důvod, ne jen pro prodej desek a opilé lidi.

Když jsi začal cítit, že se blíží konec tvé kariéry u Scooter, probíral jsi to nějak s ostatními?

Nějak se to vyvinulo. Víte, když jste ve věku, ve kterém jsem v té době byl, nejste si vždy jisti tím, že to co řeknete napřímo je vždy jen a jen vaše rozhodnutí. Že to, co chcete teď, je skutečně to, co je pro vaši budoucnost nejlepší. Je to vývoj, cítíte, že to, co se teď děje, už není dobré. Pamatuji si, že jsem s H.P.m měl rozhovor, jestli by nebylo nejlepší ukončit naši spolupráci. Vlastně jsem byl rád, byla to určitá úleva. Byl to vývoj, kterým H.P. chtěl vyvíjet skupinu, on byl Scooter... to byl vždy případ... dám příklad. Hráli jsme v Maďarsku a někdo se mě zeptal: "Hele, chlapi, vy jste vždycky se Scooterem?". Řekli jsme mu, že ne, že jsme skupina. No, pro H.P.ho měli zarezervovaný apartmán a já byl s Rickem na dvojlůžáku. Byli jsme jen dva vedle H.P.ho. Svým způsobem to bylo úsměvné, ale po nějaké době, když děláte tu samou práci a žijete stejný život, po nějaké době vám to začne lézt na nervy. H.P. viděl svůj příležitost být tím jediným rozpoznatelným... ne, že bych snad chtěl být stejnou osobou, protože jsem někdo úplně jiný, ale víte, on chtěl být, chtěl mít skupinu pro sebe. A to bylo něco, co jsem s nim už nadále dělat nechtěl.

Měli jste už v době přípravy No Fate nějaký materiál na další album?

Ne, bylo to, tohle odpovím snadno... už během práce na posledním album bylo všem jasné, že toto bude poslední album, na kterém se podílím. Axel už spolupracoval ve studiu, velmi talentovaný chlap. Moc si vážím toho, co ve skupině udělal. Věděl jsem, že bude skupina v dobrých rukou. Velmi ho respektuji, má talent a byl skutečným třetím členem skupiny. Vnesl do ní svou energii, svého ducha a duši a oceňuji, co ve skupině udělal. Skupina se vyvinula, já bych to možná v té době takhle nezvládl.

Možná bych mohl odpovědět na otázku, na kterou jsi se nezaptal. Chtěl bych reagovat na mou kritiku některých členou skupiny, dalších, po Axelovi. Ne konkretně o někom, ale o tom, jak smýšlím na strukturou té tak zvané skupiny, ve srovnání mých a Axelových dob a současnosti.

Já jsem člověk, který více méně říká co má na srdci a taky si občas dám více piv. Mimo to jsem se musel vyrovnat s depresemi a složitými situacemi a je toho mnoho, co jsem řekl nebo udělal a teď toho lituji. Předmětem mé kritiky je, někdo jako Axel nebo Jay Frog, kteří nastoupili do skupiny po mě, do ní vnesli svou osobnost... musím to podat opatrně, ale ti lidé, co momentálně stojí na pódiu s mým bratrancem, za to dostávají zaplaceno. Už to není skupina, mají měsíční plat nezávisející na tom, jestli mají úspěch nebo ne. Už to není skupina. Nejde u mě, ale už to není skupina. Proto oceňuji Axela a Jaye za to, co udělali.

Nejsou tým a nejsou skupina. Jako skupina pracujte spolu ve studiu a nezáleží kdo co vymyslí, všichni děláte na jedné věci. Dnes je to, H.P. dělá svou práci, dělá ji výborně, pochopitelně, ale ostatní jen dostávají plat.

Nemáš obavy, že bys mohl mít za to, co říkáš, nějaké problémy se skupinou? Nebo se pak cítit špatně?

Je to tak, když říkám, co říkám, není to nikdy... no, někdy pod vlivem tří čtyř piv, když něco napíšu na Facebook, musím uznat, že něco z toho není fér. Nemohu kritizovat někoho, jako je Michael jen za to, že je v této tak zvané skupině. Samozřejmě, když někdo dostane možnost být na pódiu jako člen velice populární skupiny, řekně, že jasně. Je to, osobně jsem potkal Michaela během práce na posledním albu, pracovali jsme společně ve studiu, je tedy s jeho partnerem a má pocity z něj v současné době jsou, dobře, on je spíše typický, typický nóbl DJ pro nóbl kluby. Ne zrovna můj typ. To ale neznamená, že je špatný člověk, neznám ho na to do dobře, neznám podrobnosti smluv té tak zvané skupiny, ale co vím, tak už to není skupina. Někdo jako H.P. se podílí na celé té věci od 1994, snaží se přivlastnit si jméno a vše, nikdo nemá stejný podíl jako on. Občas jsem jednal trochu nefér, ostatní také létají soukromým letadlem jako můj bratranec a užívají si život, není to o závisti, ale, zakládali jsme tu skupinu společně s nějakou vášní a létání po světě soukromým letadlem není to, co jsme z té vášně chtěli. A to je něco, co kritizuji, byť někdy trochu neomaleně. A když kritizuji Michaela jako osobnost, pak se cítím smutně. Není to nenávist, jen jsem někdy prostě naštvaný.

Jaké skladby jste zvažovali vydat jako singl, ale nakonec jste je nevydali a proč?

Tak to je těžká otázka. Je mi 49 a paměť už tolik neslouží... hmmm, musím o tom přemýšlet, než řeknu nějakou blbost. Ale v dalším rozhovoru na to určitě odpovím.

Vzpomínáš si na Scooter remix skladby Angeli Domini?

Jo, něco takového jsme snad dělali...

Ano, ten remix exituje, ale nebyl nikdy oficálně vydán. Vzpomeneš si proč?

No, dělali jsme v té době hodně remixů a dodávali je nahrávacím společnostem, je možné, že jeden, nevím, také jsme dělali spoustu hloupostí jen pro zábavu...

Může to být tím, že se rozhodla nahrávací společnost? Ne o všem jste jako Scooter mohli rozhodovat, je to tak?

Jo, samozřejmě, je to, neřekl bych že byly nějaké hotové skladby, které byly připravené pro vydání, ale vzpomínám si na spoustu, spoustu, spoustu nápadů, které mohly být v budoucnu zajímavé. Některé mám v srdci, některé v počítači. Když děláte hudbu, máte nápady a vznikají jen kousku, ukázky textů a melodií. Něco mám, Rick asi také a H.P. asi také. Ale nemohu říct, že byly nějakou hotové Scooter skladby, které by bylo možno použít v budoucnu.

Ještě jedna věc, pro mě by bylo, samozřejmě jsem měl rád ty našlápnuté tracky, ale raději jsem měl ty melodické, jako třeba Sting - Fields Of Gold, ty mi vždy přilnuly k srdci. Pamatuji si, když o tom mluvíme, že jsme hodně přemýšleli o jednom songu, který později Scooter udělali. Bylo to s nějakou německou zpěvačkou, italská skladba... jo, Ti Sento. Jo, to jsem měl na mysli, tenhle song naprosto podporuji a miluji z těch našlápnutých songů byt měl i tento rád.

Původní verzi nebo Scooter verzi?

Pochopitelně i Scooter verzi, protože má skutečně dobrou melodii.

Jak skončila celá záležitost okolo skladby Nessaja. Co zde bylo za problém, byla ta skladba ukradená a se vše vyřešilo?

Nessaja, to je jedno z témat, které počítám hodně lidí zajímá. Omlouvám se, že jsem byl takový tajuplný, co se tohoto týče. Jednalo se o jeden z nejsmutnějších zážitků v mém životě a zároveň o jeden z nejtěžších. Jak víte, odešel jsem za skupiny, nebo, dohodli jsme se na mém odchodu. V té době to pro mě bylo... musel jsem se už vypořádávat s depresemi a také jsem se často cítíl osamocen, i když jsem byl obklopen spoustou lidí. Když jsem byl na pódiu, cítil jsem se obklopen přáteli, zejména v Rusku, ale když jsem se vrátil zpět do hotelového pokoje, byla to taková prázdnota. To byl jeden z hlavních důvodů, který mě odcizil od skupiny. Měl jsem pocit, že H.P. a Rick a i všichni okolo nás jsou schopni se s tím vypořádávat lépe než já.

Odešel jsem tedy ze skupiny a dělal jsem nějakou produkci pro TV pořady a tak a dostal jsem se do styku s agenturou, která s námi již dříve spolupracovala. Seděl jsem tedy s jedním člověkem z této agentury a dostali jsme nápad na cover verzi skladby Nessaja. Řekl jsem, tak jo, oba máme stejný nápad, jak přivést tento song do nové dimenze, ale nemůžeme to udělat v němčině, musíme tomu dát úplně jiný rozměr, použijeme jen melodii. Spolu se svým tehdejším hudebním partnerem jsem tedy ve studiu ten song, Nessaja, vytvořil a nabídl ho této společnosti. Věděl jsem, že tato společnost už dříve spolupracovala s mými bývalými kolegy.

Bylo to, někdo si možná vzpomínáte na agenturu Orbit Records. Spousta nahrávacích společností byla člověkem z této agentury podvedena a nakonec se zjistilo se, že ani nebyl daňovým poradcem, ale provozoval tuto agenturu pod jménem svého otce. Když to jeho otec zjistil, protože byl tak zostuzen a nedovedl se s tím srovnat, spáchal sebevraždu. Agentura byla totiž jen jeho.

Víte, byl jsem nejmladší ze skupiny, trochu důvěřivý vůči kolegům ze Scooter a okolí, když oni tomuto člověku věřili a nechali jej dělat daně a myslel jsem si, že vše je v pořádku. Neměl jsem Ferrari nebo Bentley, měl jsem svůj malý dům a studio, které jsem si sestavil a chtěl jsem začít s novými projekty... a najednou z ničeho nic tě tenhle člověk zradil, jebal tě roky a roky a ty jsi teď během minuty o vše přišel.

Některé z tvých singlů po odchodu ze Scooter byly vydány pod Orbit Records, je to tak?

Ano, je to tak, některé ano.

V ten moment, vždy jsem pokračoval s tvorbou hudby, pro dokumenty a tak, chtěl jsem zůstat v hudebním průmyslu. Jeden den jsem potkal člověka, se kterým jsem spolupracoval už během časů Scooter a dostali jsme nápad na cover Nessaja. Řekl jsem, jo, proč ne. Ale s němčinou bychom neměli šanci, uděláme to mezinárodní, v angličtině. Přidáme nějaké hook lines "... ta, ta, tadataa..." a bylo to. Vytvořili jsem to spolu s mým tehdejším hudebním partnerem, Kaiem, pak o něm ještě něco povím, je nadaný, dělali jsme spolu různou produkci pro TV a filmy a on nebyl moc na techno, ale přesvědčil jsem ho, dělal jsem techno roky a toto byl dobrý song. Udělal jsem překlad z němčiny, hook line a tak, jo, a bylo to.

V té době bylo také v Německu oblíbené, že DJové a hudební producenti dostávali různé zásilky z nahrávacích společností s novým deskami, vinyly. Jo, v té době to tak bylo, DJové a producenti dostávali nové desky. No, dostali jsme zásilku desek a na jedné jsem uviděl nápis 3 AM. To mi připomělo to, na co jsem se já i moji kolegové často odkazovali, KLF, 3 AM Eternal. Tak jsem si tu desku pustil a v momentě jsem žasl, to je můj song. Byl jsem v šoku, v šoku. Můj text, moje hook line, všechno jedna ku jedné. Stejné tempo. Mohl jsi dát mnou verzi a Scooter verzi vedle sebe, pustit je najednou a bylo by to úplně stejné.

Scooter, než vydali Nessaju pod svým jménem, ji vydali pod hlavičkou 3AM...

Přesně, ano. Jako zkoušku, jestli ten track bude fungovat. Protože někteří Scooter odmítali, že je to moc komerční a tak, tak aby nevěděli, že je to od Scooter.

Když jsi si poprvé pustil tuto dnesku, 3AM, věděl jsi, že je to Scooter?

Ano, věděl. Zavolal jsem Axelovi a on mi řekl, že Rick a H.P. jsou na dovolené a on že musel zůstat ve studiu. Řekli bu, toto je ten track, okopíruj to jedna ku jedné. Až se vrátíme, chceme to mít hotové.

Po nějaké době práce v hudebním průmyslu na hudbě pro dokumenty a podobně jsem si řekl, takhle bych mohl vlastně tvořit cokoli pro cokoli, je to jedno, tohle není nic kreativního. Odstěhoval jsem se do UK, do Londýna. Tam jsem šel do kina... už jsem nebyl bohatý člověk, jak jsem řekl před chvílí, všichni jsme byli okradeni tím člověkem. Ale moji kolegové měli šanci vydělat si peníze zpět novými alby, ale já už jsem nebyl součástí té skupiny.

OK, stalo se, nejsem člověk, který je ohromně smutný, vždy jsem dokázal pracovat, abych si na sebe vydělal. Ale tady jsem byl zoufalý, napsal jsem song, který možná nebyl tak špatný. A teď jsem v Londýně, v kině, mám rád toho komika Saschu Barona Cohena. Zjistil jsem, že natočil nový film, tak pro na něj nezajít. A tak jsem si seděl v kině v Londýně, opona se rozevřela a začal film, začal mou skladbou.

A víte co, moji dřívější kolegové pořád odmítali přiznat, že je to má skladba. Musel jsem bojovat za právo na svůj podíl 15 dlouhých let. Nemluvím tu o pěti letech, nemluvím tu ani o deseti letech, ale po 15 podělanejch letech. A až v minulém roce jsem se domohl svého podílu za skladbu, kterou jsem vytvořil.

Dostal jsi někdy odpověď, proč to tak dlouho trvalo? Proč třeba H.P. nebo Jens nepřišli a neřekli, že ví, že je to tvůj song a že jej můžete vydat společně?

Víte, to by vůbec nebyl problém. Ale v životě, když máte štěstí, žijete 80 let a jste zdraví a můžete se starat o rodiče a sestry a kamarády a tak... víte co, prostě byli jen lakomí. A můžu říct jeden příběh... vlastně jsem přemýšlel, jestli to říct. Ale možná, ať víte jeden rozdíl mezi mým bratrancem H.P.m a mnou. Jeho matka a moje matka jsou sestry. Měli jsme tedy společnou babičku. Můj bratranec byl ten první, první malý na tomto světě a jelikož jeho táta byl v té době dost nemocný, tak se o něj babička hodně starala. On byl vždy její oblíbený prcek. Babička zemřela, spolu s mou mámou jsme se účastnili pohřbu a... je to, já to zkrátím... víte, když jsme procházeli kolem rakve a můj bratranec, který byl jak můj poloviční bratr, šel kolem té rakve a zeptal se měl, jak dlouho sakra tohle ještě bude trvat, že potřebuje hned zpět do Hamburku, protože jde na mejdan. A toto je můj bratranec. A to je to, proč jsem už nechtěl být součástí té skupiny. A to je skutečná pravda, protože takovou osobu jsem ještě nezažil. On šel okolo té rakve a... on se ani nezajímal, jestli třeba nebude dobré, aby zůstal kvůli ostatním pozůstalým. Přijel tam svým Jaguárem a jen řekl, že potřebuje zpět do Hamburku, že se musí se vrátit na ten mejdan s modelkama. Já jsem nikdy nebyl součástí takového života a nikdy nebudu.

Dobré, že tě potom všem vidíme se usmívat...

Já se budu pořád usmívat. Mohu říct jedno, bylo období, kdy jsem nebyl spravedlivý a kdy jsem až moc útočil a víte, kdykoli začnete útočit na někoho, kdo je populární, dostanete se do situace, kdy si lidé začnou říkat, no jo, on jen závidí a tak. To nejsem já, žiju si spokojeně. Vždy jsem byl čestný člověk a vždy jsem věděl, co je správné a co není. A stále musím tvrdit, můj bratranec ani jeho kolegové se nikdy neomluvili za to, co mi dělali a dokud se neomluví, tak budu stále zklamaný a zahořklý.

Před několika lety jsi ohlásil své album Back a sliboval jsi i vydání singlu, nakonec ale k ničemu nedošlo. Jak to?

Ne. Protože jsem byl hloupý. Protože jsem si myslel, že to bude snadné. Že jsem našel vhodného spolupracovníka, což jsem ale nenašel. Když přijdu s novým singlem, no, nejsem si jist, že by to byl někdy úspěch jako Hyper Hyper, ale jsem si jist, že to musí být něco velmi velmi výjimečného. A během posledních let takový nápad nepřišel. Někteří se snaží se trochu svézt na mé Scooter historii, protože by to mohly být snadné peníze.

Udělám singl, určitě, jak jsem říkal před rozhovorem, rozhodně singl udělám. Ne, pro peníze, ale pro všechny v Rusku, pro všechny, co čekají na nový Scooterovský track... jak to říct, nechci, aby to vyznělo špatně... když poslouchám Scooter, ano, dokážu si poslednout i nějakou jejich skladbu, která není jen o mejdanu a pivu, ale má pěknou melodii, tak něco takového bych chtěl udělat a něco takového udělám. To slibuji, i kdyby to měla být ta poslední věc, vydám můj vlastní Scooter track. Pokud to potrvá rok, dva, nevím, ale slibuji, že udělám takový track.

Tak to zní slibně. V této záležitosti bych ti možná mohl doporučit zkusit spolupráci se Sound X. Monsterem.

Možná můžeme tuto zvláštní spolupráci uskutečnit. Jsem v kontaktu s lidmi z L.A., z lidmi z New Yorku, jsem v kontaktu s tím tvým chlápkem, je fakt nadaný. Jen nechci kopírovat nic z minulosti, spíše chci ukázat, že hudba má sílu a to větší, než jen komerční döp, döp, döp. Nechci soudit, ale hudba ti musí nahnat husí kůži, to je to, co chci udělat, ukázat.

Jaký je tvůj momentální vztah k Axelovi, Jayovi, H.P.mu, Rickovi a ostatním?

OK, začneme s Rickem. Měli jsme jednu věc společnou, svým způsobem... snažím se najít vhodná slova... Rick, on byl zodpovědný za to, co dělal pro mého bratrance a ten si toho vůbec nevážil. Rick si tedy vydělal více, než já, ve stejné práci, ale to je jiný příběh. Teď žije svůj život a užívá si to. On vždy byl takový, hm, prostě následoval pravidla, která H.P. stanovil, se vším souhlasil. Ale je v pohodě, určitě je.

Axel je taky v pohodě, sem tam dělá DJe, žije se svou přítelkyní, snad je spokojený.

H.P., no, ten žije svůj život, takový, jaký vždy žít chtěl...

Jsi s ním ve spojení?

Ne, ne... je to, byli jsme si tak blízcí, jako nejlepší kamarádi, když jsme se Scooter začínali, jako bratři. Protože moje matka a jeho matka jsou sestry. Oceňuji, že mě vzal pod svá křídla, ale po nějaké době se snažil mě upozadit a už netoužím po tom být s ním ve styku. Není to tak, že bych ho nesnášel, nebo že to, že je frontman je něco špatného, má právo být jaký je, jen to není můj šálek čaje.

Jay, Jay je v pohodě, hádám. Já jsem ho nikdy nepotkal. Takhle, předpokládám, že všichni, co přišli po mě, byli v pohodě, Axel je v pohodě, Axela znám, ale neznám ty ostatní. Třeba jsou milý, ale já s nimi již nemám nic společného.

Jaký je tvůj oblíbený film?

Možná si myslíte, že je to ten film s Ferrisem. Ne, ne, není. Je to, nevím, jak se to jmenuje v angličtině, musím si to najít... je to s Robinem Williamsem. V němčině je to... Club der toten Dichter (Společnost mrtvých básníků).

Jsi legenda Scooteru...

Ne, to ne, jsem na míle vzdálený tomu být legenda. Jsem jen chlápek, co založil skupinu a byla to obrovská zábava spolu s přáteli. Vlastně, jednu věc bych mohl říct o... o mém rozhodnutí přestat být součástí té skupiny. Bylo to jednou v Moskvě... byli jsme očekáváni v Moskvě, čekala tam na nás policejní eskorta, na letišti u příletů soukromých letů a doprovodili nás do hotelu. Věděli jsme, že nás tam čeká koncert, což bylo v pohodě. Ale, byl to, trocu smutné a zvláštní... víte, když jsme vstoupili do toho hotelu, prohledali naše pokoje se psy, jestli tam není něco, co tam být nemá, před hotelem stála auta a pokaždé, když jsme šli dolů do lobby... víte, vždy jsem byl rád v Rusku a v Moskvě, jen by toto chtěl říci, tak abych nikoho neurazil nebo neby nespravedlivý. Příklad, hráli jsme v Moskvě, v Olympiahall. Součástí dohody bylo, že po koncertu musíme zahrát ještě v klubu s kapacitou asi 200 lidí, pokud si umíte představit, co to je... nikdy jsem neměl nic proti ruské ekonomice nebo tak, a jsem rád, že jsem mohl v Rusku být a hrát velké koncerty, ale tenhle jeden den, to bylo. Něco jsme vytvořili a zatím jsme si stáli, samozřejmě se to mohlo stát i v Německu nebo USA, nemá to s Ruskem nic společného, ale tady byli lidé v oblecích a aplaudovali po každé skladbě. Uvědomil jsem si, tohle není naše publikum, měli bychom hrát pro lidi, co si užívají techno a ne pro snoby. Nebyli jsme tu pro snoby. A to mě prostě naštvalo. Ano, je v pořádku, pokud to mému bratranci vyhovuje, ale mně to nevyhovovalo. Nezačal jsem tvořit hudbu pro potěšení takových lidí.

Přepis rozhovoru je, jak se říká, redakčně zkrácen a upraven, během rozhovoru došlo nejen k několika přerušením, ale i ke spoustě momentů, kdy Ferris děkoval za možnost být takto před lidmi a promluvit, stejně tak na konci, kdy se Ferris skoro rozplakal, když došlo na přání pevného zdraví pro jeho matku.

Jelikož se nestihlo probrat vše, Ferris souhlasil s pokračováním v rozhovoru někdy v budoucnu.

top